Sníh konečně roztál a pravé i nepravé horaly začínají se zlepšujícím počasím svědit nožky. Kam se vydat tento víkend? Možností je spousta, tak čím je výlet na Černou horu v Krkonoších zajímavý?

  1. Je tam spousta rozličných přírodních i lidsky vystavěných zajímavostí
  2. Historie okolí
  3. (Za pěkného počasí) krásné výhledy do dálky z rozhledny Černá hora
  4. Pokud si pospíšíte, tak si užijete ještě i trocha toho sněhu

Jak číst tento web: alternativy túry jsou kurzívou, výklady a zajímavosti k místům jsou odlišeny červeným písmem (zatím se zdá, že wordpress nepodporuje zvýrazňování pár slov, ale jen celých bloků), zbytek jsou instrukce a všeobecné info.

Zde je screenshot kusu mapy, kde se budeme ve všech mých variantách této túry pohybovat. Jop, mám víc variant a můžete si sami postavit túru na míru.

Začátek a konec túry je stejný bod a to parkoviště v Janských Lázní. Cíl je pěkně se zruchat výstupem do kopce a rozhledna a bonus nejstarší rašeliniště.

Jak lze vidět parkovišť v Janských Lázních je spousta a je jen na Vás, které si vyberete. Všechny jsou zpoplatněné, většinou sazbou 70kč/den.

Naše skvadra zaparkovala na odstavném parkovišti pod Lesním domem, které je zpoplatněno 70kč/den. Na mapce nad tímto odstavcem je to to parkoviště vpravo nahoře, takže nejblíže nástupnímu bodu naší túry. Začátek túry vede po červené, která odbočuje z hlavní silnice strmě do kopce, podél postarších penzionů a chat, kde si někteří z naší skvadry vzpomněli, že zde „kdysi dávno“ byli na lyžáku se zakládkou. Ostrého počátečního stoupání se neděste, po čase se to mírně uklidní, ale přeci jen výškový rozdíl mezi Janskými Lázněmi a Černou horou je něco přes 640m. Nastoupáte se fakt dost, jak lze vidět na obrázku výškového profilu nejkratší varianty trasy. K alternativám se dostaneme za chvíli.

Nejkratší varianta pouze na Černou boudu a poté rovnou na rozhlednu Černá hora.

Pozor na odbočku doprava (stále na červené) pod první lanovkou. Není moc dobře značena, a my jsme ji vesele přešli rovně na sjezdovku.

Následuje krásné stoupání tzv. Zvonkovou cestou po červené. Vzhůru a vzrhůru a vzhůru.

Zvonková cesta

Na začátku označena jako Zvonečková cesta sloužila a stále slouží jako sáňkařská dráha. Dnes se jí říká Černohorská sáňkařská cesta. Celá trasa (z níž my půjdeme pouze část) má celkem 3,5 km a start najdete u horní stanice kabinkové lanovky vedoucí na Černou horu. Trasu lze sjet bezplatně ve dne, a v noci lze najmout instruktora, který s Vámi dráhu sjede (ovšem záleží na sněhových podmínkách). Více info >zde<.

Historie této dráhy sahá zpět nějakých 100 let, když se zde jezdilo na tzv. rohačkách vybavenými zvonečky, které cinkaly a tím varovali další účastníky, že se někdo blíží pekelnou rychlostí. Sáně se používali odjakživa ke svážení dřeva, sena i lidí, takže počátky krkonoškého sáňkování sahají do doby osídlení Krkonoš, s největším rozmachem v 16. století, kdy dosáhlo kácení lesů v Krkonoších svého maxima. (Více o osídlení Krkonoš lze najít na >stránkách KRNAPu<).

Klausový důl

Během stoupání po červené si dáme zastávku při výhledu na Těsný (také zván Klausový) důl, který máme po pravé straně. Lze ho poznat snadno. Dole v údolí mezi námi a protější horou je úzká průrva v lese, kde teče nám skrytý Černohorský potok. Všimněte si strmých srázů okolo této průrvy.

Toto údolí sloužilo k splavování dříví systémem nádrží zvaných „klausy“. První zmínka o těchto nádržích je zde již z konce 16. století, kdy kutnohorský úřad vyžadoval dřevo pro své těžbařské úsilí. Tyto nádrže fungovali na principu regulace vody, kdy hladina potoků a řek byla příliš nízká pro spouštění dřevených vorů údolími. Celý systém fungoval zjednodušeně takto: postupně se vypouštěly přílivové vlny a splavované dřevo se zachycovalo v hrablech, kde se posléze zase využilo další přílivové vlny a tak dál až do údolí.

První alternativa výstupu se nachází skrýtá v tomto údolí. Podél Černohorského potoka vede tzv. Luisina cesta. Vede z Jánských Lázní a první úsek je krásně schůdný po chodníčku. Po nějakých asi 600m dojdete ke Kotlovému vodopádu, za nimž cesta vede k přístřešku a pokračuje po lesní pěšině na druhé straně potoka. Tudy lze vylézt kolem 3 léčivých (radioaktivních kvůli přítomnosti uranu – na konci článku je odkaz k těžební minulosti okolí) pramenů až na můstek, kde si lze vybrat dvě varianty. 1) odbočit vlevo a vyšplhat k Malým Pardubickým boudám (nejsou veřejnosti přístupné) a zde se napojit na červenou a dostoupat až k Hotelu Černá bouda, nebo 2) stoupat dále vzhůru k Velkým Pardubickým boudám (které by měly být otevřeny) a dále po kousku naučné stezky Černohorského rašeliniště a modré dojít k Hotelu Černá bouda. První varianta v mapy.cz: https://mapy.cz/s/3rMXO.

Ale když se vrátíme k původní verzi výstupu, tak jsme někde na červené Zvonkové cestě a zrovna jsme si řekli těch pár zajímavostí k Klausovému dolu. Pokračujeme k rozcestí U Malých Pardubických bud, kde stále pokračujeme po červené. Cesta se tu mění na pěšinu vedoucí mírně dolů a dále kamenný chodníček, který povede strmě nahoru.

Těsně za rozcestím U Malých Pardubických bud, kde pěšina vede mírně dolů před strmým stoupáním nahoru.

Ve strmém stoupání mineme historický rozcestník. Po chvilkovém vyčerpávajícím stoupání se dostaneme do mírnějšího lesa, kudy dojdeme až k Černé boudě.

Mírnější les před Hotelem Černá bouda. My na naší túře byli 28.4.2019 a jak lze vidět, sněhu tu bylo ještě dost.

U hotelu Černá bouda se nám nabízí další varianty túry:

  1. budeme postupovat vlevo po žluté směrem k rozhledně Černá hora (nejkratší varianta)
  2. zabočíme doprava a po žluté se zacházkou 1km dojdeme na vyhlídkovou věž nad Černohorské rašeliniště (+ 2km; cca 30 min navíc; možnost návratu po žluté k Černé boudě, nebo po části NS Černohorské rašeliniště a modré kolem rozcestí Nad Pardubickými boudami)
  3. zabočíme doprava a obejdeme si celou NS Černohorské rašeliniště se zastávkou na vyhlídkové věži (+ 3,8km; historie, flóra a fauna rašeliniště na 6 naučných panelech; cca 1:15h navíc)

Černohorské rašeliniště

Černohorské rašeliniště je nejstarší a největší rašeliniště lesního typu v Krkonoších. Stáří se odhaduje na nějakých 6000 let! Jako na správném vysokohorském rašeliništi tu roste kleč a různé druhy rašeliníků. Od nelesních rašelinišť se vyznačuje větším výskytem suchopýrů a ostřic. Nejsem biolog a tudíž na panelech naučné stezky se toho dozvíte mnohem více než z mého zkoumání internetu. Stezka je přístupná kočárkům, ale ne cyklistům.

Vyhlídka nad rašeliništěm má 6,5m a je to vlastně takový dřevěný posed s naučnou tabulí a výhledem nad hlavní louku rašeliniště. Je to ovšemže zdarma.

Kousek od vyhlídky nad Černohorským rašeliništěm je Studánka přátelství. Nedaleký vodojem svědčí o kvalitě vody. Bohužel se mi nepodařilo dohledat čí přátelství se to zde oslavuje. Je u ní i přístřešek, kde se dá na chvíli schovat v případě nepříznivého počasí.

Buď jsme obešli rašeliniště či se mrkli na vyhlídkovou věž a vrátili jsme se k Černé boudě. Z Černé boudy se vydáme po rovince dál po žluté směrem k rozhledně Černá Hora.

Rozhledna Černá hora. Človíček pro srovnání.

Rozhledna Černá Hora

Rozhledna Černá hora je vlastně sloup č. 8, zbylý po původní kabinkové lanovce, která na Černou horu vedla od roku 1928. V roce 1981 jí rozmontovali a ponechali pouze sloup č. 8 jako rozhlednu. V původní lanovce fungovali pouze dvě kabinky, každá pro 30 lidí. Nová kabinková lanovka je z roku 2008 a je jediná svého typu v ČR.

Sloup je těsně pod 26m vysoký (vyhlídková plošina je ve výšce 21m) a má 106 schodů. Vstupné činí 10 kč. Za příznivého počasí by měly být vidět: Ještěd, Bezděz, Trosky, České středohoří, elektrárna Chvaletice, Kunětická hora, Orlické hory, Jeseníky s Pradědem, Králický Sněžník a Krkonoše se Sněžkou.

Otevírací doba rozhledny je taková vágní, jelikož se různé interenty neshodují, či nejsou k pochopení a píšou zhruba toto: o letních prázdninách každý den 10:15-16:00 (za příznivého počasí až do 17:00) a mimo letní prázdniny po-pá 14:15-16:00, so-ne 10:15-16:00. Na dveřích mají ovšem tuto cedulku:

My tam byli mimo letní prázdniny v neděli, a přišli jsme tam cca 12:20 a stále zavřeno. A příznivé počasí relativně bylo. Mraky byly sice relativně nízko, ale rozhled mohl být slušný, jelikož my ve výšce na 1200m v mraku nebyli, tudíž okolní kopce a hory by také mohly být vidět. No nic, třeba příště.

V okolí rozhledny je množství zařízení na občerstvení, ale my asi měli mezisezónní smůlu a všude měli zavřeno, i přes internetové ujištění, že otevřeno mít mají. Jediný For Bar nás nezklamal, kde měli alespoň gulášovku, pivo Trautenberka a borůvkový koláč.

Od rozhledny se pokračuje dále po žluté kolem horní stanice kabinkové lanovky a pod Sokolskou boudou (v notně rozpadlém stavu) se pokračuje směrem k Zrcadlovým boudám a Vendlovce. Pozor na žlutou odbočku do lesa, není moc dobře vidět a snadno se dá přehlédnout.

Následuje prudký sestup po kamenném chodníčku poskládaném do schodů. Jedná se o nějakých 250 výškových metrů roztáhlých pouze na 1,2km, takže opatrnost je na místě. Dorazíme na rozcestí. Kousek od rozcestí je chata Vendlovka (směrem doprava po modrožluté), která je bohužel trvale zavřena, což se sice už dočtete na google, ale na jejich stránkách ne. (My jsme tam ještě byli, než to na tom google bylo uvedeno a moc jsme se těšili na domácí zákusky a pekárnu. O to větší naše zklamání bylo.)

Prudký sestup po pěšině a později hrubých kammených schodech. Docela sešup. Dole pod kopcem je vidět Černý důl a béžová skvrna je blízký lom, okolo kterého vede také NS přístupná z Černého dolu.

Od rozcestí U Zrcadlových bud se vydáme po modré směrem na Janské Lázně. Zde je široká cesta, pohodlná a umožňující snadnou rychlou chůzi z mírného kopce. Těsně před Janskými Lázněmi je studánka Petronela a ta již značí, že jsme blízko Janských Lázní. Po modré nebo po napojení přes asfaltku na červenou sejdeme zpět do Janských Lázní.

Někde na modré asfaltce. V rozpadlé Sokoloské boudě jsem našla staré lyže, tak jsem si je vzala jako dekoraci na horskou chalupu. (Docela se ale mrchy pronesly.)

Vzdálenostně a časově + mapy:

  • Varianta bez odbočky k Černohorskému rašeliništi = 12,3 km, cca 4:15h čisté chůze bez přestávek (s přestávkami a obědem cca 6h); trasa na mapy.cz: https://mapy.cz/s/3rMXF
  • Varianta s odbočkou pouze na vyhlídku nad rašeliništěm = 14,3 km, cca 5h bez přestávek (s přestávkami a obědem cca 6:45h); trasa na mapy.cz: https://mapy.cz/s/3rMXJ
  • Varianta s odbočkou a celým okruhem NS Černohorské rašeliniště = 16 km, 5:30h bez přestávek (s přestávkami a obědem cca 7:20h); trasa na mapy.cz: https://mapy.cz/s/3rMXK

Co s sebou?

Jak vidíte, túra je relativně náročná. Převýšení se takto může zdát jako pouhá čísla, ale výstup je docela namáhavý. Určitě doporučuji vyrazit co nejdříve, protože v horách se hodiny světla navíc nikdy neztratí. K tématu vybavení bych doporučovala vyšší obuv s pořádnou podrážkou (rozhodně žádné conversky apod.) kvůli již zmíněným kamenným chodníčkům, které mohou klouzat. Navíc jak lze vidět z fotek, je tam ještě trocha sněhu. Trekové hůlky by se také mohly hodit, zejména pro starší generace a lidi s problémy s koleny (v případě velkého zmožení lze sjet či vyjet lanovkou). Na mapy.cz lze vidět přesné lokality studánek, k nouzovému doplnění vody. Jídlo jsem již také zmiňovala, ale časy otevírací doby se zjevně mohou trochu lišit od informací na internetu. Věřím, že se zlepšujícím se počasím se časy ustálí a rozšíří, zejména pak o letních prázdninách. Každopádně bych počítala vzít s sebou aspoň 2 litry tekutin na osobu (studánky mohou občas způsobovat různé nežádoucí zdravotní potíže a ne každý jim chce holdovat, kromě zdravotního potření očí) a alespoň 2 – 3 svačiny na občerstvení (přinejhorším s horalkou a jablkem asi přežijete v případě zavření všech bister a restaurací).

Alternativa při únavě, zkrácení túry na polovinu pro méně zdatné skupiny či rodiny s dětmi: Jednu cestu si lze zkrátit kabinkovou lanovkou. Na této adrese najdete upřesněné časy provozu a ceník.

Kontakt na nejbližší horskou službu:

Krkonošská 302
542 25  Janské Lázně
Královéhradecký kraj
Telefon: +420 606 157 936
NON-STOP SOS: +420 1210

Po cestě jsou i tzv. body záchrany/rescue points, které jsou vyznačeny právě i na mapy.cz červeným křížkem.

„Bod záchrany je místo označené tabulkou s unikátním kódem pro snadné a jednoznačné určení vaší polohy v terénu při tísňovém volání. Tabulka kromě jedinečného identifikátoru (např. A 96, ZL 012) obsahuje tísňová telefonní čísla.“ Naučte se i své děti všímat si těchto bodů, může to jednou někomu zachránit život.

Na závěr:

Túru jsme naplánovali a šli jako součást kurzu pro průvodce od CK Mundo, a tím pádem jsme po cestě ještě (sporadicky ale přece) určovali různé body podle mapy. Při výstupu se člověk propotí až do base layeru a tudíž je vhodné se moc nezastavovat (hrozí prochladnutí), popřípadě na sebe natáhnout ještě jednu vrstvu při dosažení Hotelu Černá bouda. Nahoře je logicky citelněji chladněji než dole v Janských Lázních.

Janské Lázně, Černý důl (za kopcem) a okolí je zajímavé ať už svou těžební historií, přírodou či cyklostezkami a množstvím značených turistických tras. Oblast se nachází již v KRNAPu, ale v 1.zóně je z této túry pouze rašeliniště. Zde pro připomenutí návštěvní řád Krkonošského národního parku.

Ať už využijete jakékoli alternativy s jakkoukoli partou, myslím, že vždy je na co koukat a co objevovat. Pokud vyrazíte podle mých pokynů, dejte mi vědět buď sem do komentářů, či na instagram, jakou variantu jste zvolili a jestli se něco změnilo od dubna 2019.

Na viděnou na horách,

Linda. x